Pages

Chapter-16

 
श्रीमद्भगवद्गीता
Śrīmadbhagavadgītā
षोडशोऽध्यायः
shōdashōdhyāyaḥ
दैवासुरसम्पद्विभागयोगः
daivāsurasampadvibhāgayōgaḥ
 
16-01
श्रीभगवानुवाच
अभयं सत्त्वसंशुद्धिः   ज्ञानयोगव्यवस्थितिः
दानं दमश्च यज्ञश्च   स्वाध्यायस्तप आर्जवम् १६-
śrībhagavānuvāca
abhayaṁ sattvasaṁśuddhiḥ   jñānayōgavyavasthitiḥ
dānaṁ damaśca yajñaśca   svādhyāyastapa ārjavam
 
16-02
अहिंसा सत्यमक्रोधः   त्यागः शान्तिरपैशुनम्
दया भूतेष्वलोलुप्त्वं   मार्दवं ह्रीरचापलम् १६-
ahiṁsā satyamakrōdhaḥ   tyāgaḥ śāntirapaiśunam
dayā bhūtēṣvalōluptvaṁ   mārdavaṁ hrīracāpalam
 
16-03
तेजः क्षमा धृतिः शौचम्   अद्रोहो नातिमानिता
भवन्ति सम्पदं दैवीम्   अभिजातस्य भारत १६-
tējaḥ kṣamā dhr̥tiḥ śaucam   adrōhō nātimānitā
bhavanti sampadaṁ daivīm   abhijātasya bhārata
 
16-04
दम्भो दर्पोऽभिमानश्च   क्रोधः पारुष्यमेव
अज्ञानं चाभिजातस्य   पार्थ सम्पदमासुरीम् १६-
dambhō darpō'timānaśca   krōdhaḥ pāruṣyamēva ca
ajñānaṁ cābhijātasya   pārtha sampadamāsurīm
 
16-05
दैवी सम्पद्विमोक्षाय   निबन्धायासुरी मता
मा शुचः सम्पदं दैवीम्   अभिजातोऽसि पाण्डव १६-
daivī sampadvimōkṣāya   nibandhāyāsurī matā
mā śucaḥ sampadaṁ daivīm   abhijātō'si pāṇḍava
 
16-06
द्वौ भूतसर्गौ लोकेऽस्मिन्   दैव आसुर एव
दैवो विस्तरशः प्रोक्तः   आसुरं पार्थ मे श्रृणु १६-
dvau bhūtasargau lōkē'smin   daiva āsura ēva ca
daivō vistaraśaḥ prōktaḥ   āsuraṁ pārtha mē śr̥ṇu
 
16-07
प्रवृत्तिं निवृत्तिं    जना विदुरासुराः
शौचं नापि चाचारो   सत्यं तेषु विद्यते १६-
pravr̥ttiṁ ca nivr̥ttiṁ ca   janā na vidurāsurāḥ
na śaucaṁ nāpi cācārō   na satyaṁ tēṣu vidyatē
 
16-08
असत्यमप्रतिष्ठं ते   जगदाहुरनीश्वरम्
अपरस्परसम्भूतं   किमन्यत्कामहैतुकम् १६-
asatyamapratiṣṭhaṁ tē   jagadāhuranīśvaram
aparasparasambhūtaṁ   kimanyatkāmahaitukam
 
16-09
एतां दृष्टिमवष्टभ्य   नष्टात्मानोऽल्पबुद्धयः
प्रभवन्त्युग्रकर्माणः   क्षयाय जगतोऽहिताः १६-
ētāṁ dr̥ṣṭimavaṣṭabhya   naṣṭātmānō'lpabuddhayaḥ
prabhavantyugrakarmāṇaḥ   kṣayāya jagatō'hitāḥ
 
16-10
काममाश्रित्य दुष्पूरं   दम्भमानमदान्विताः
मोहाद्गृहीत्वासद्ग्राहान्   प्रवर्तन्तेऽशुचिव्रताः १६-१०
kāmamāśritya duṣpūraṁ   dambhamānamadānvitāḥ
mōhādgr̥hītvāsadgrāhān   pravartantē'śucivratāḥ
 
16-11
चिन्तामपरिमेयां    प्रलयान्तामुपाश्रिताः
कामोपभोगपरमाः   एतावदिति निश्चिताः १६-११
cintāmaparimēyāṁ ca   pralayāntāmupāśritāḥ
kāmōpabhōgaparamāḥ   ētāvaditi niścitāḥ
 
16-12
आशापाशशतैर्बद्धाः   कामक्रोधपरायणाः
ईहन्ते कामभोगार्थम्   अन्यायेनार्थसञ्चयान् १६-१२
āśāpāśaśatairbaddhāḥ   kāmakrōdhaparāyaṇāḥ
īhantē kāmabhōgārtham   anyāyēnārthasañcayān
 
16-13
इदमद्य मया लब्धम्   इमं प्राप्स्ये मनोरथम्
इदमस्तीदमपि मे   भविष्यति पुनर्धनम् १६-१३
idamadya mayā labdham   idaṁ prāpsyē manōratham
idamastīdamapi mē   bhaviṣyati punardhanam
 
16-14
असौ मया हतः शत्रुः   हनिष्ये चापरानपि
ईश्वरोऽहमहं भोगी   सिद्धोऽहं बलवान्सुखी १६-१४
asau mayā hataḥ śatruḥ   haniṣyē cāparānapi
īśvarō'hamahaṁ bhōgī   siddhō'haṁ balavānsukhī
 
16-15
आढ्योऽभिजनवानस्मि   कोऽन्योऽस्ति सदृशो मया
यक्ष्ये दास्यामि मोदिष्य   इत्यज्ञानविमोहिताः १६-१५
āḍhyō'bhijanavānasmi   kō'nyō'sti sadr̥śō mayā
yakṣyē dāsyāmi mōdiṣya   ityajñānavimōhitāḥ
  
16-16
अनेकचित्तविभ्रान्ता   मोहजालसमावृताः
प्रसक्ताः कामभोगेषु   पतन्ति नरकेऽशुचौ १६-१६
anēkacittavibhrāntā   mōhajālasamāvr̥tāḥ
prasaktāḥ kāmabhōgēṣu   patanti narakē'śucau
 
16-17
आत्मसम्भाविताः स्तब्धा   धनमानमदान्विताः
यजन्ते नामयज्ञैस्ते   दम्भेनाविधिपूर्वकम् १६-१७
ātmasambhāvitāḥ stabdhā   dhanamānamadānvitāḥ
yajantē nāmayajñaistē   dambhēnāvidhipūrvakam
 
16-18
अहङ्कारं बलं दर्पं   कामं क्रोधं संश्रिताः
मामात्मपरदेहेषु   प्रद्विषन्तोऽभ्यसूयकाः १६-१८
ahaṅkāraṁ balaṁ darpaṁ   kāmaṁ krōdhaṁ ca saṁśritāḥ
māmātmaparadēhēṣu   pradviṣantō'bhyasūyakāḥ
 
16-19
तानहं द्विषतः क्रूरान्   संसारेषु नराधमान्
क्षिपाम्यजस्रमशुभान्   आसुरीष्वेव योनिषु १६-१९
tānahaṁ dviṣataḥ krūrān   saṁsārēṣu narādhamān
kṣipāmyajasramaśubhān   āsurīṣvēva yōniṣu
 
16-20
असुरीं योनिमापन्नाः   मूढा जन्मनि जन्मनि
मामप्राप्यैव कौन्तेय   ततो यान्त्यधमां गतिम् १६-२०
āsurīṁ yōnimāpannāḥ   mūḍhā janmani janmani
māmaprāpyaiva kauntēya   tatō yāntyadhamāṁ gatim
 
16-21
त्रिविधं नरकस्येदं   द्वारं नाशनमात्मनः
कामः क्रोधस्तथा लोभः   तस्मादेतत्त्रयं त्यजेत् १६-२१
trividhaṁ narakasyēdaṁ   dvāraṁ nāśanamātmanaḥ
kāmaḥ krōdhastathā lōbhaḥ   tasmādētattrayaṁ tyajēt
 
16-22
एतैर्विमुक्तः कौन्तेय   तमोद्वारैस्त्रिभिर्नरः
आचरत्यात्मनः श्रेयः   ततो याति परां गतिम् १६-२२
ētairvimuktaḥ kauntēya   tamōdvāraistribhirnaraḥ
ācaratyātmanaḥ śrēyaḥ   tatō yāti parāṁ gatim
 
16-23
यः शास्त्रविधिमुत्सृज्य   वर्तते कामकारतः
सिद्धिमवाप्नोति   सुखं परां गतिम् १६-२३
yaḥ śāstravidhimutsr̥jya   vartatē kāmakārataḥ
na sa siddhimavāpnōti   na sukhaṁ na parāṁ gatim
 
16-24
तस्माच्छास्त्रं प्रमाणं ते   कार्याकार्यव्यवस्थितौ
ज्ञात्वा शास्त्रविधानोक्तं   कर्म कर्तुमिहार्हसि १६-२४
tasmācchāstraṁ pramāṇaṁ tē   kāryākāryavyavasthitau
jñātvā śāstravidhānōktaṁ   karma kartumihārhasi
 
 
ॐ तत् सत् इति श्रीमद्भगवद्गीतासु उपनिषत्सु ब्रह्मविद्यायां योगशास्त्रे
श्रीकृष्णार्जुनसंवादे दैवासुरसम्पद्विभागयोगो नाम षोडशोऽध्यायः
oṃ tat sat iti śrīmadbhagavadgītāsū upaniṣatsu brahmavidyāyāṃ yogaśāstre
śrīkṛṣṇārjunasaṃvāde daivāsurasampadvibhāgayōgō nāma ṣōḍaśō'dhyāyaḥ
Om, that is real, thus in the Bhagavad geeta,
the Upanishads, the science of the Eternal,
the scripture of Yoga, the dialogue between Shri Krshna and Arjuna,
the sixteenth chapter entitled ‘The yoga of distinction of divine and demonic nature’ ends here.


Chapter-15

 
श्रीमद्भगवद्गीता
Śrīmadbhagavadgītā
पञ्चदशोऽध्यायः
pancadashōdhyāyaḥ
पुरुषोत्तमयोगः
puruṣōttamayōgaḥ
 
15-01
श्रीभगवानुवाच
ऊर्ध्वमूलमधःशाखम्   अश्वत्थं प्राहुरव्ययम्
छन्दांसि यस्य पर्णानि   यस्तं वेद वेदवित् १५-
śrībhagavānuvāca
ūrdhvamūlamadhaḥśākham   aśvatthaṁ prāhuravyayam
chandāṁsi yasya parṇāni   yastaṁ vēda sa vēdavit
 
15-02
अधश्चोर्ध्वं प्रसृतास्तस्य शाखाः   गुणप्रवृद्धा विषयप्रवालाः
अधश्च मूलान्यनुसन्ततानि   कर्मानुबन्धीनि मनुष्यलोके १५-
adhaścōrdhvaṁ prasr̥tāstasya śākhāḥ   guṇapravr̥ddhā viṣayapravālāḥ
adhaśca mūlānyanusantatāni   karmānubandhīni manuṣyalōkē
 
15-03
रूपमस्येह तथोपलभ्यते   नान्तो चादिर्न संप्रतिष्ठा
अश्वत्थमेनं सुविरूढमूलम्   असङ्गशस्त्रेण दृढेन छित्त्वा १५-
na rūpamasyēha tathōpalabhyatē   nāntō na cādirna ca sampratiṣṭhā
aśvatthamēnaṁ suvirūḍhamūlam   asaṅgaśastrēṇa dr̥ḍhēna chittvā
 
15-04
ततः पदं तत्परिमार्गितव्यं   यस्मिन्गता निवर्तन्ति भूयः
तमेव चाद्यं पुरुषं प्रपद्ये   यतः प्रवृत्तिः प्रसृता पुराणी १५-
tataḥ padaṁ tatparimārgitavyaṁ   yasmingatā na nivartanti bhūyaḥ
tamēva cādyaṁ puruṣaṁ prapadyē   yataḥ pravr̥ttiḥ prasr̥tā purāṇī
 
15-05
निर्मानमोहा जितसङ्गदोषाः   अध्यात्मनित्या विनिवृत्तकामाः
द्वन्द्वैर्विमुक्ताः सुखदुःखसंज्ञैः   गच्छन्त्यमूढाः पदमव्ययं तत् १५-
nirmānamōhā jitasaṅgadōṣāḥ   adhyātmanityā vinivr̥ttakāmāḥ
dvandvairvimuktāḥ sukhaduḥkhasaṁjñaiḥ   gacchantyamūḍhāḥ padamavyayaṁ tat
 
15-06
तद्भासयते सूर्यो   शशाङ्को पावकः
यद्गत्वा निवर्तन्ते   तद्धाम परमं मम १५-
na tadbhāsayatē sūryō   na śaśāṅkō na pāvakaḥ
yadgatvā na nivartantē   taddhāma paramaṁ mama
 
15-07
ममैवांशो जीवलोके   जीवभूतः सनातनः
मनःषष्ठानीन्द्रियाणि   प्रकृतिस्थानि कर्षति १५-
mamaivāṁśō jīvalōkē   jīvabhūtaḥ sanātanaḥ
manaḥṣaṣṭhānīndriyāṇi   prakr̥tisthāni karṣati
 
15-08
शरीरं यदवाप्नोति   यच्चाप्युत्क्रामतीश्वरः
गृहीत्वैतानि संयाति   वायुर्गन्धानिवाशयात् १५-
śarīraṁ yadavāpnōti   yaccāpyutkrāmatīśvaraḥ
gr̥hītvaitāni saṁyāti   vāyurgandhānivāśayāt
 
15-09
श्रोत्रं चक्षुः स्पर्शनं    रसनं घ्राणमेव
अधिष्ठाय मनश्चायं   विषयानुपसेवते १५-
śrōtraṁ cakṣuḥ sparśanaṁ ca   rasanaṁ ghrāṇamēva ca
adhiṣṭhāya manaścāyaṁ   viṣayānupasēvatē
 
15-10
उत्क्रामन्तं स्थितं वापि   भुञ्जानं वा गुणान्वितम्
विमूढा नानुपश्यन्ति   पश्यन्ति ज्ञानचक्षुषः १५-१०
utkrāmantaṁ sthitaṁ vāpi   bhuñjānaṁ vā guṇānvitam
vimūḍhā nānupaśyanti   paśyanti jñānacakṣuṣaḥ
 
15-11
यतन्तो योगिनश्चैनं   पश्यन्त्यात्मन्यवस्थितम्
यतन्तोऽप्यकृतात्मानो   नैनं पश्यन्त्यचेतसः १५-११
yatantō yōginaścainaṁ   paśyantyātmanyavasthitam
yatantō'pyakr̥tātmānō   nainaṁ paśyantyacētasaḥ
 
15-12
यदादित्यगतं तेजो   जगद्भासयतेऽखिलम्
यच्चन्द्रमसि यच्चाग्नौ   तत्तेजो विद्धि मामकम् १५-१२
yadādityagataṁ tējō   jagadbhāsayatē'khilam
yaccandramasi yaccāgnau   tattējō viddhi māmakam
 
15-13
गामाविश्य भूतानि   धारयाम्यहमोजसा
पुष्णामि चौषधीः सर्वाः   सोमो भूत्वा रसात्मकः १५-१३
gāmāviśya ca bhūtāni   dhārayāmyahamōjasā
puṣṇāmi cauṣadhīḥ sarvāḥ   sōmō bhūtvā rasātmakaḥ
 
15-14
अहं वैश्वानरो भूत्वा   प्राणिनां देहमाश्रितः
प्राणापानसमायुक्तः   पचाम्यन्नं चतुर्विधम् १५-१४
ahaṁ vaiśvānarō bhūtvā   prāṇināṁ dēhamāśritaḥ
prāṇāpānasamāyuktaḥ   pacāmyannaṁ caturvidham
 
15-15
सर्वस्य चाहं हृदि सन्निविष्टो   मत्तः स्मृतिर्ज्ञानमपोहनं
वेदैश्च सर्वैरहमेव वेद्यो   वेदान्तकृद्वेदविदेव चाहम् १५-१५
sarvasya cāhaṁ hr̥di saṁniviṣṭō   mattaḥ smr̥tirjñānamapōhanaṁ ca
vēdaiśca sarvairahamēva vēdyō   vēdāntakr̥dvēdavidēva cāham
 
 15-16
द्वाविमौ पुरुषौ लोके   क्षरश्चाक्षर एव
क्षरः सर्वाणि भूतानि   कूटस्थोऽक्षर उच्यते १५-१६
dvāvimau puruṣau lōkē   kṣaraścākṣara ēva ca
kṣaraḥ sarvāṇi bhūtāni   kūṭasthō'kṣara ucyatē
 
15-17
उत्तमः पुरुषस्त्वन्यः   परमात्मेत्युदाहृतः
यो लोकत्रयमाविश्य   बिभर्त्यव्यय ईश्वरः १५-१७
uttamaḥ puruṣastvanyaḥ   paramātmētyudāhr̥taḥ
yō lōkatrayamāviśya   bibhartyavyaya īśvaraḥ
 
15-18
यस्मात्क्षरमतीतोऽहम्   अक्षरादपि चोत्तमः
अतोऽस्मि लोके वेदे    प्रथितः पुरुषोत्तमः १५-१८
yasmātkṣaramatītō'ham   akṣarādapi cōttamaḥ
atō'smi lōkē vēdē ca   prathitaḥ puruṣōttamaḥ
 
15-19
यो मामेवमसम्मूढो   जानाति पुरुषोत्तमम्
सर्वविद्भजति मां   सर्वभावेन भारत १५-१९
yō māmēvamasaṁmūḍhō   jānāti puruṣōttamam
sa sarvavidbhajati māṁ   sarvabhāvēna bhārata
 
15-20
इति गुह्यतमं शास्त्रम्   इदमुक्तं मयाऽनघ
एतद्बुद्ध्वा बुद्धिमान्स्यात्   कृतकृत्यश्च भारत १५-२०
iti guhyatamaṁ śāstram   idamuktaṁ mayānagha
ētadbuddhvā buddhimānsyāt   kr̥takr̥tyaśca bhārata
 
 
ॐ तत् सत् इति श्रीमद्भगवद्गीतासु उपनिषत्सु ब्रह्मविद्यायां योगशास्त्रे
श्रीकृष्णार्जुनसंवादे पुरुषोत्तमयोगो नाम पञ्चदशोऽध्यायः
oṃ tat sat iti śrīmadbhagavadgītāsū upaniṣatsu brahmavidyāyāṃ yogaśāstre
śrīkṛṣṇārjunasaṃvāde puruṣōttamayōgō nāma pañcadaśōdhyāyaḥ
Om, that is real, thus in the Bhagavad geeta,
the Upanishads, the science of the Eternal,
the scripture of Yoga, the dialogue between Shri Krshna and Arjuna,
the fifteenth chapter entitled ‘The yoga of the Supreme being’ ends here.